Psychoterapeutické praxe stále častěji vyhledávají transgender a genderově rozmanití lidé, podobně jim je poskytováno více prostoru v médiích. Lidé, které jsme dříve potkávali zpravidla na specializovaných sexuologických pracovištích, tak dnes vyhledávají běžné psychoterapeutické služby. S největším zevšeobecněním se jedná o osoby, které svůj gender (tedy vnitřní pocit mužské a ženské identity) prožívají nesamozřejmým způsobem. Projevování maskulinity a feminity je v současné době významným tématem pro řadu nejen mladých lidí.
Někteří lidé si kladou otázku, zda jsou něčím dostatečně. Ženou nebo mužem, případně jestli jim takové kategorie nejsou těsné. Zároveň nemusí chtít nutně nic měnit, jen se cítit v těchto rolích svobodněji. Tyto otázky nepotkávají zdaleka jen trans lidi, ale týkají se náš všech, občas ve zcela překvapivých a každodenních situacích, nejedná se zdaleka o intelektuální mladistvé debaty z nudy. Jak se prožitky mého mužství mění při poruchách erekce, ženství po onkologickém onemocnění. Kdo co dělá doma, komu patří finanční zabezpečení, péče o děti a domácnost. Tyto každodenní záležitosti se zpravidla také dotknou našeho pocitu ženství a mužství.
Jiným lidem jsou pak tyto póly (mužský a ženský) cizí a představa světa složená z obyvatelů Marsu a obyvatelek Venuše zastaralá, omezující a zjednodušující. Hledají své místo a autenticitu v obou částech tohoto spektra nebo někde mezi nebo jsou jim tyto kategorie cizí zcela.
Někteří trans lidé mají jasno od útlého dětství, ví, že jsou příslušníky opačného genderu, jiní toto zjišťují s nástupem puberty nebo později. K psychologovi přichází z mnoha důvodů, v mladém věku se v sobě chtějí vyznat, případně mají jasno a chtějí v bezpečném prostoru sdílet svoje niterné prožívání a hledají cesty kam dál. Cest je mnoho. Pro mnohé je zásadní sociální tranzice, tedy možnost bezpečně vystupovat v genderu, který je v souladu s mým vnitřním prožíváním. Jiní hledají pomoc v medicínské tranzici, a to v různých cestách hormonálních intervencí, které jejich těla přiblíží požadovanému prožívanému ideálu, tak aby se ve svém těle cítili komfortněji, živěji, přirozeněji; aby se zkrátka stalo jejich domovem. Část (a zdaleka ne všichni, jak se veřejnost domnívá) stojí o chirurgické zásahy a modifikace svého těla. Zákon stanovuje podmínky a upravuje postup úřední tranzice, tedy způsoby, jak je možné si změnit své doklady a mít v něm písmeno označující pohlaví (F či M), tak aby to bylo v souladu s vnitřním pocitem a často i s tím, jak nás vizuálně vnímají druzí.
Je důležité mít na paměti to, že řada trans lidí přichází do terapie zcela mimo kontext tranzice, trápí je to, co všechny ostatní – vztahy, výchova dětí, potíže s rodiči. Případně trpí některými klinickými potížemi – úzkostmi, depresí, myšlenkami na smrt, sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy, sexuálními potížemi. Někdo se chce vyznat ve svém vnitřním světě, je zvědavý, jak vypadá jeho mysl, chce jí více poznat, porozumět si, cítit se živější a posunout se v životě někam dál. Velkým tématem může být oživení vlastního tělesného prožívání a komfort v intimních situacích a vztazích.
Rozhodně nelze opomenout situace setkávání se s nepochopením, ústrky či přímo s agresí ze strany většinové společnosti, psychoterapie tak může být bezpečným přístavem, kde nabrat sílu, hledat bezpečné prostředí a možnosti vlastní ochrany.
Řada trans lidí psychoterapeuta nikdy nevyhledá z prostého důvodu, že necítí potřebu, nic je netrápí, žije spokojený a naplněný život s rodinou, přáteli, uspokojivou prací i volným časem. Trans člověk nerovná se osoba, která automaticky potřebuje péči odborníka na duševní zdraví. To platí ostatně pro většinu lidí, která prožije uspokojivý život bez návštěvy odborníka a o své duševní zdraví se stará jinými cestami, kterých je mnoho. Zároveň platí doporučení v případě nejistoty, anebo „jen“ zvědavosti odborníka vyhledat.
Comments